Arteriální hypertenze
 
  
 
 
         Úvod
Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích (20–50 %) představuje závažný zdravotní problém. Spolu s kouřením, diabetem, dyslipidemií obezitou (zejména abdominální), je i jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů mozkové mrtvice (CMP), ischemické choroby srdeční (ICHS) a ischemické choroby tepen dolních končetin (ICHDK). Metaanalýzy populačních studií ukázaly jednoznačnou závislost cerebrovaskulární a kardiovaskulární morbidity a mortality na výši krevního tlaku (TK).
Diagnostika hypertenze
Za arteriální hypertenzi označujeme opakované zvýšení TK ≥ 140/90 mm Hg naměřené minimálně při dvou různých návštěvách. Vedle této systolicko-diastolické hypertenze je nutné věnovat pozornost i tzv. izolované systolické hypertenzi, definované jako systolický TK ≥ 140 mm Hg a současně diastolický TK < 90 mm Hg. Definice a klasifikace jednotlivých kategorií krevního tlaku je uvedena v tabulce. I v rozmezí normotenze jsou hodnoty TK dále stratifikovány na optimální, normální a vysoký normální krevní tlak.
 

Měření krevního tlaku se nejčastěji provádí u sedícího pacienta po 1O minutovém uklidnění na paži (při první návštěvě pacienta na obou pažích) s volně podloženým předloktím ve výši srdce. Jako zlatý standard se užívá konvenční rtuťový tonometr s přiměřeně širokou a dlouhou manžetou (při obvodu paže do 33 cm obvyklá manžeta šíře 12 cm, u paže s obvodem 33-41 cm manžeta šíře 15 cm a u paže nad 41 cm manžeta šíře 18 cm). Krevní tlak měříme s přesností na 2 mm Hg. Diastolický krevní tlak odečítáme u dospělých a nově i u dětí při vymizení ozev (V. fáze Korotkovových fenoménů). Měření opakujeme 3krát a řídíme se průměrem z 2. a 3. měření. Při kontrolních vyšetřeních měříme TK vždy na stejné paži, na které byl při vstupním vyšetření naměřen vyšší TK.

Léčba hypertenze

Riziko kardiovaskulárních onemocnění (mozkových i srdečních příhod) kontinuálně narůstá se zvyšujícím se krevním tlakem od hodnot, které jsou považovány za normální. Rozhodnutí o zahájení léčby však závisí nejenom na výši krevního tlaku, ale i na posouzení celkového kardiovaskulárního rizika a přítomnosti nebo nepřítomnosti postiženi cílových orgánů. U pacientů s prokázaným kardiovaskulárním onemocněním (KVO) závisí výběr antihypertenzních léků na základním KVO či přítomnosti přidružených onemocnění.

                           

 Antihypertenziva nemají pouze účinně snižovat krevní tlak, ale musí mít i příznivý bezpečnostní profil a snižovat kardiovaskularní morbiditu a mortalitu. Tyto požadavky v současnosti splňuje pět skupin léků:

diuretika
betablokátory
inhibitory ACE
blokátory kalciových kanálů
antagonisté angiotenzinu II
 

 

Léčbu hypertenze lze zahájit monoterapií, obvykle v nízké dávce, nebo kombinací dvou léků v nízké dávce. Monoterapie hypertenze bývá úspěšná u 30-40 % nemocných. U ostatních dosahujeme normalizace TK kombinací dvou i více antihypertenziv. U všech pacientů je nutno krevní tlak snižovat postupně. U většiny nemocných je cílem léčby krevní tlak nižší než 135/850 mm Hg, avšak u diabetiků a jedinců s vysokým celkovým rizikem rozvoje KVO musí být cílová hodnota krevního tlaku nižší (< 130/80 mm Hg). Součástí medikamentózní léčby hypertenze u diabetiků by měl být blokátor renin-angiotenzinového systému (inhibitor ACE nebo blokátor AT1-receptorů). Nález mikroalbuminurie u diabetiků 1. a 2. typu je indikací k zahájení antihypertenzni léčby, především  blokátorem  renin-angiotenzinového  systému, a to bez ohledu na hodnotu krevního tlaku. V poslední době byla dokončena řada studií prokazující nižší incidenci cukrovky u nemocných léčených inhibitory ACE nebo AT1-blokátory. Z tohoto důvodu se doporučuje u všech hypertonikú s vyšší glykemií nalačno nebo poruchou glukózové tolerance zvážit podávání inhibitorů ACE nebo AT1 blokátorů. 

 
Nefarmakologická léčba hypertenze

zanechání kouření

snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou a obezitou

dostatečná fyzická aktivita (30-45 minut 3-4x týdně)

omezení příjmu sodíku

snížení nadměrné konzumace alkoholu (u mužů do 30g/d, u žen 20g/d)

zvýšení konzumace ovoce a zeleniny, snížení příjmu tuků a

   omezení spotřeby léků podporujících retenci sodíku a vody

 

  

 

 

TOPlist