Co je mozková příhoda (mrtvice)
  
 

 

Cévní mozkové příhoda (CMP, mozkový infarkt, mrtvice, iktus) je akutní stav, charakterizovaný poškozením mozku v důsledku poruchy mozkového krevního oběhu. Cévní mozkové příhody se nejčastěji dělí podle mechanismu svého vzniku na
  • ischemické CMP (představují asi 80% všech CMP) vznikají nejčastěji v důsledku ucpání mozkové cévy sraženinou. Uzávěr tepny zastavuje přívod krve bohaté na kyslík a další živiny do příslušné části mozku. Bez kyslíku začnou buňky v této části mozku odumírat. Výsledkem může být ztráta funkcí, které postižená část mozku kontroluje
  • krvácivé (hemoragické) cévní mozkové příhody (20%) vznikají v důsledku porušení stěny mozkové cévy, vedou ke krvácení do mozku či mozkových obalů
       

Jak se mozková příhoda projevuje? 

Klinické projevy mozkové mrtvice jsou velmi rozmanité (viz níže), vznikají náhle, z plného zdraví. Mezi ischemické CMP se řadí i tzv. tranzitorní ischemická ataka (TIA), kdy příznaky trvají několika minut až hodin a opět se spontánně zcela upraví.     

 

Co dělat při podezření na mozkovou mrtvici?
Při podezření na mozkovou mrtvici je třeba neprodleně přivolat RZP na lince 155. K zajištění co nejrychlejší účinné léčby pomáhá informace o přesném čase vzniku obtíží, o lécích, které nemocný užívá a o nemocech, pro které se léčí.

Jak CMP diagnostikujeme?

Rozlišení jednotlivých typů mozkových příhod z hlediska mechanismu vzniku, stanovení příčiny, přesné lokalizace a rozsahu vyžaduje řadu vyšetření. Základem je klinické neurologické vyšetření a zobrazení mozku pomocí počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MR), doplněné o neurosonologické vyšetření mozkových tepen. Všechna vyšetření se provádějí co nejrychleji, aby se včas zahájila léčba. 

CT snímky z archivu KZM FN u sv Anny

 

 Léčba

Léčba akutní CMP je vždy individuální a vychází z příčiny a typu CMP. Zejména v léčbě ischemických CMP došlo v posledních deseti letech k dynamickému vývoji. Původní pohled na CMP jako na fatální záležitost se dramaticky změnil, stejně jako léčebné možnosti. K dispozici jsou v současnosti léky, které mohou za příznivých okolností krevní sraženinu rozpustit. K dispozici máme tkáňový aktivátor plasminogenu  - tPA (Actilyse)Aby tato léčba byla úspěšná, je nutné ji zahájit co nejdříve. V případě podání léku do žíly (intravenózní trombolýza) je nutné lečbu zahájit maximálně do 4,5 hodiny od vzniku CMP.

 

Lokální aplikací tPA do místa uzavřené tepny v rámci angiografického vyšetření pak lze léčit pacienty až do 6 hodin od vzniku CMP (intraarteriální trombolýza). Nejnovější metody intraarteriální mechanické rekanalizace (Merci, Penumbra, Solitaire, TREVO) lze použít až do 8 hodin od vzniku CMP.

 

RTG snímky z archivu Kliniky zobrazovacích metod FN u sv Anny v Brně 

 

 

Intraarteriální metody jsou personálně i materiálně náročné a nejsou zatím běžně dostupné. Včas zahájená léčba může vést ke zprůchodnění uzavřené tepny a ústupu klinických obtíží či alespoň k jejich zmírnění!

 

V dalším průběhu je většina pacientů léčena protidestičkovými preparáty (aspirin, clopidogrel, aspirin+dipyridamol), které znemožňují shlukování krevních destiček. Dále ovlivňujeme nejrůznější rizikové faktory (cukrovka, krevní tlak, cholesterol, poruchy srdečního rytmu apod., viz dále)    

 

Následky cévní mozkové příhody

Následky závisí na konečném rozsahu a lokalizaci  postižení mozkové tkáně. Jen někteří pacienti se vrací do života bez jakéhokoliv postižení. Častým následkem CMP je jednostranné ochrnutí končetin. Postupně se rozvíjí typické držení horní končetiny s pokrčením v lokti, ohnutím a stočením zápěstí dovnitř a sevření ruky v pěst. Dolní končetina bývá natažená v koleni, při chůzi se koleno neohýbá a noha je vedena obloukem po zemi (cirkumdukce). Dalším častým následkem CMP je porucha řeči ve smyslu špatné výslovnosti (dysartrie) nebo zhoršená vyjadřovací schopnost či omezení schopnosti porozumět (afázie). Poruchy řeči jsou často spojené s poškozením tzv. dominantní hemisféry (což je u praváka většinou levá a opačně). Po mozkové příhodě často dochází i ke změnám psychiky, časté jsou např. změny nálad, chování , deprese, může dojít i k rozvoji demence. Další významnou komplikací proběhlé CMP může být i epileptický syndrom.

 

Rizikové faktory  pro vznik cévní mozkové příhody
Cévní mozková příhoda zpravidla není dědičné onemocnění (až na vzácné výjimky), ale existuje výrazná dědičná predispozice ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Ta je podmíněna vrozenou poruchou metabolismu tuků a cukrů – tzv metabolickým syndromem. Rizikové faktory pro urychlení aterosklerotických změn představují především cukrovka, kouřenívysoký krevní tlakobezita a hyperlipidémie (zvýšená koncentrace cholesterolu a dalších tuků v krvi). V rámci prevence CMP je  tedy třeba dodržovat zdravý životní styl (nekouřit, sportovat, udržovat optimální váhu, vyhýbat se tučným jídlům, dodržovat pitný režim) a důsledně léčit přidružená onemocnění.

 

Lidé, jejichž rodič/e měli manifestní kardiovaskulární onemocnění  (CMP, infarkt myokardu, onemocnění končetinových tepen apod) by měli  podstupovat pravidelná preventivní vyšetření s důrazem na kardiovaskulární rizikové faktory.

 

Většina ischemických CMP vzniká v důsledku aterosklerózy krčních tepen a aorty s následnou embolizací do mozku (50%), při postižení drobných mozkových tepen - arteriol (25%) a v důsledku srdečního onemocnění (kardioembolizace u chlopenních vad, arytmií, kardiomyopatie - asi 20%). K vyšetření krčních a mozkových tepen slouží neurosonologické vyšetření, srdce vyšetřujeme echokardiograficky (hrudní a jícnové ECHO).

 

 

Prevence CMP u pacientů s karotickou stenózou

Existuje několik možných postupů v řešení zúžených karotid. Jedná se buď o konzervativní postup (medikamentózní + životospráva), nebo o postupy intervenční – operace (karotická endarterektomie) nebo angioplastika.  K rozhodnutí o volbě nejvhodnějšího postupu je nutno znát celou řadu informací a na jejich základě zvážit rizika a výhody jednotlivých postupů u daného pacienta individuálně a tyto s pacientem prodiskutovat a nabídnout mu jednotlivé možnosti. Kvalifikované posouzení individuálních rizik a tedy zodpovědné rozhodnutí o vhodném postupu vyšetřování a léčení, které bude pro pacienta mít největší profit za předpokladu co nejnižších rizik, je schopen provádět pouze specialista, který se touto problematikou zabývá – tedy cévní neurolog ve specializované neurologické ambulanci.

Zlatým standardem v léčbě karotických stenóz zatím zůstává karotická endarterektomie. Zatím nejsou medicínské důvody k tomu, aby endovaskulární léčba byla rutinně používána, i když výsledky jsou srovnatelné. Spíše se zdá, že katetrizační techniky mohou zavedené postupy vhodně doplnit a snížit mortalitu i morbiditu způsobenou závažným doprovodným onemocněním. V některých, relativně vzácných případech, se jeví endovaskulární léčba jako technicky efektivnější. Proto je třeba klást důraz na individuální přístup a na spolupráci cévního neurologa, chirurga a intervenčního angiologa při stanovení optimálního postupu.

 

       

 

 

 

         

 

 

 

 

Video z průběhu karotické endarterektomie
 

                  Schématické znázornění angioplastiky

 

TOPlist