Lumbální punkce je vyšetření prováděné nejčastěji na neurologických a infekčních odděleních za účelem získání vzorku tzv. mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je za normálních okolností čirá tekutina, která se vytváří v mozkových komorách, skrze tyto komory protéká, obklopuje mozek a míchu a nakonec se vstřebává do žilních splavů. Mozkomíšní mok má za úkol mechanicky chránit mozek a míchu před otřesy.

Podstatou lumbální punkce je z vpich jehly do páteřního kanálu a to tak, aby nedošlo k poškození míchy. Do páteřního kanálu lze nejsnadněji proniknout zezadu v bederní oblasti. Mícha u drtivé většiny lidí končí nad tímto místem, v bederní části páteřního kanálu tak bývají již jen nervová vlákna z míchy odstupující. Z toho důvodu je riziko poškození míchy při vpichu jehly minimální. Před výkonem budete ošetřujícím lékařem řádně poučeni o průběhu vyšetření a možných komplikacích. Lumbální punkce se provádí buď v sedě nebo vleže na boku. Lékař provede dutou jehlou vpich do bederní části zad, než se jehla dostane až do páteřnímu kanálu, ze kterého je možné mok odebrat, musí proniknout kůží, podkožím a svaly, které v příslušné krajině vedou. Vzorek vytékajícího moku se zachytí do zkumavek a odešle na biochemické, mikrobiologické a cytologické vyšetření. Pak se jehla vytáhne, rána se zalepí a pacient zůstane ležet. Samotné bodnutí je prakticky nebolestivé. Po provedení zákroku se většinou musí několik hodin (až 24 hodin) ležet na lůžku, jinak se mohou objevit nepříjemné pocity charakteru bolestí hlavy a nevolnosti. Při užití tzv. atraumatické jehly je nutný pouze 2 hodinový klidový režim a výkon lze provést ambulantně.

   

Příprava

Na vyšetření se pacient nemusí nijak připravovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o invazivnější vyšetření, které má svá rizika, podepisuje pacient před vyšetřením informovaný souhlas.

Význam

Mozkomíšní mok je velmi důležitý, protože je v přímém kontaktu s mozkem a míchou. Podle barvy, chemického složení moku, mikrobiologie a cytologie můžeme diagnostikovat řadu zánětlivých nebo degenerativních onemocnění mozku, mozkomíšních obalů, míchy a nervových kořenů.

Problémy

Lumbální punkce je rutinní výkon. Pokud se dodržují základní pravidla pro odběr mozkomíšního moku, je riziko komplikaci velmi malé. Lumbální punkce se neprovádí u osob se zvýšeným tlakem v páteřním kanálu, u osob s nízkým počtem krevních destiček a při hnisavých procesech v oblasti bederní páteře. Mezi komplikace může patřit krvácení z vpichu, které však nebývá velké. Vážnějším rizikem je narušení některého nervu v páteřním kanálu jehlou. To bývá spojeno s bolestivostí – obvykle je to bolest vystřelující do dolní končetiny. Nejvážnějším rizikem je poškození míchy, naštěstí je velmi vzácné. Mohlo by nastat, kdyby lékař zabodl jehlu do páteřního kanálu příliš vysoko, tj. do prostoru kde se mícha ještě nachází. Po odebrání mozkomíšního moku je třeba několik hodin v klidu ležet na lůžku, jinak se často rozvine tzv. postpunkční syndrom. Ten se projevuje bolestmi hlavy a nevolností

Výhody

Díky lumbální punkci relativně snadno získáme vzorek tekutiny, která nás vcelku rychle informuje o poměrech v centrálním nervovém systému a umožní nám podat správnou léčbu.

Alternativní vyšetření

Lumbální punkce se za určitých stavů (krvácení do páteřního kanálu, bakteriální zánět mozkových blan) nahradit nedá. Alternativním vyšetřením u osob u nich není možno z nějakého důvodu punkci provést, je zobrazení mozku a míchy pomocí CT, MR.

 

TOPlist